Hladí po srdci, hýčká duši

15. října 2011 v 19:58 | (Ta)jemná kakaová |  Chaloupka na kraji lesa
.. suší mé slz plné oči, přináší novou chuť do života, dodává pocit, že se naděje skrývá v úplných maličkostech, na dně hrknu, z něhož každý večer popíjím čaj, v čerstvě nalezeném peříčku, které možná uletělo jednomu z podzimních andělů. Miluju, když mou mysl konejší hudba, miluju, když mi melodie uzdravuje rány.


Leckterý člověk by hudbu považoval za obyčejnou věc nepotřebnou k existenci na planetě Zemi. Málokdo svede ocenit pravou kvalitu tónů, málokdo si váží ranního zpěvu ptáků, málokdo spoléhá na zvuk kapek dopadajících na obličej čistíc ducha. Různé odrůdy, odlišné podoby, pouze jedna pravá. Ne, teď se mi nehoní hlavou metal, hip hop, rap, jangle či disko. Dost velká pravděpodobnost, že spousta z vás klikne na křížek v pravém horním rohu monitoru, aby neslyšela kritiku svého oblíbeného stylu. Zda se najde někdo s podobnou úvahou, plamínek mého úkrytu pohltí tmu.
.. Hudba přírody. Prosté, nelákavé, nečekané, ohrané, co? Z druhé strany konejšivé, věrné, věčné, vždy plné nové energie, hlas, z něhož nikdy nevyrpchá barva, nesesychající lístek, duše hrající nekonečným množstvím odstínů, extáze pohlcující pouze hrtsku lidí, prášek proti depresím, který nemusíte polykat. I bez elektroniky potěší vaše uši, přeruší nesnesitelné ticho. Jako píseň složená v nereálném jazyce..


Ať se bráníte jakkoliv, oné krásné hudbě stejně přijdete na chuť. Jak metalista, tak hoper, jak realista, tak snílek. Přirozená touha rozběhnout se do krajiný snů, jejíž dveře otevírají ozvěny padajících listů, uvolnit svou duši a pustit ji volně do neznáma. Pocit volnosti odstraňující stres. Harfy stromů, neusínejte, melodie hlíny, dotýkej se našich srdcí..
Nestydťe se, všichni vlastníme přirozenou lásku ke krajinám bez moderní civilizace, u některých se zájem projevuje víc, u druhých (drtivé většiny) zatím tvrdě dřímá. Kam se podělo to kouzlo? Proč ho neslyšíme? Stačí jenom zavřít oči, na louce, u řeky či v lesích, nikdy nezakusíme pocit ticha. Časem se člověku přírodní hudba vryje pod kůži. Pak už se od ní neodpoutá.

A co vy? Milujete tóny matky Přírody?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Penelope Eleanor O'Connel | Web | 15. října 2011 v 20:06 | Reagovat

Opět překrásný článek, ty mě těmi úvahamy nikdy nepřestaneš překvapovat. :-D Já mám ráda tóny Matky přírody. Je to uklidňující a krásné. :-)

2 Krasivija | Web | 15. října 2011 v 21:36 | Reagovat

Ano, zvuky přírody je hudba, která se nikdy neoposlouchá.

3 Penelope Eleanor O'Connel | Web | 16. října 2011 v 12:00 | Reagovat

Za foťák mám takovej kapesní Canon... :D Nic moc... :-D

4 restless-girl | Web | 16. října 2011 v 13:43 | Reagovat

Já ráda chodím do přírody, abych mohla poslouchat její hlas. Zrovna dnes dopoledne jsem byla venku, u vodopádku, miluju totiž zvuky vody. :)

5 Catherine Billie Pierce™ | Web | 16. října 2011 v 14:18 | Reagovat

[2]: Naprosto souhlasím
;)

6 Mniška | Web | 16. října 2011 v 19:06 | Reagovat

Tvé články jsou harmonií samy o sobě, pořád si říkám, že ta tvá přezdívka, stejně tak navozující příjemný pocit, úplně vystihla i tvůj blog a tvé psaní v něm. Je to opravdu něco tak neskutečně jemného...jako ta čokoláda, a slova strašně dobře kloužou...no...na jazyku, možná to zní divně, ale je to takový jinotaj, spojený s tou čokoládou :)
Miluji matku přírodu a miluji všechno s ní spjaté, miluji i její hudební tóny, jak o nich mluvíš a právě teď jsem ráda, že když žiji ve městě a dennodenně musím poslouchat jeho ruch, tak jsi mi teď navodila tu atmosféru zpěvu přírody

7 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:19 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama