Pod třpytivým pláštěm noci

23. října 2011 v 16:35 | (Ta)jemná kakaová |  Chaloupka na kraji lesa
Dívaly se na mě svýma hypnotickýma jantarovýma očima, čímž mi omámily realistické myšlení. Jenom si stoupnout na špičky a stát se součástí jednoho ze souhvězdí. Kdo by nemiloval? Kdo by si neoteřvel vrátka do vesmíru pouhým zmáčknutím třpytivé kliky tvořené stovkou drahokamů? Noc vládne obrovskou mocí, konejšivě hladí ztrápené duše, dodává odvahu věčným snílkům, a v podobě múzy líbá spisovatele. Ale..



Nekonečné nebe sloužící jako brána do světa snů. Vlna šťastných vzpomínek, lehkých úzkostí, žízně po nových dobrodružstvích, touhy nalést odpovědi, tajemna, jež opíjí svými úvahami.. Noc, královna našich srdcí, nebo dech beroucí strach, ta, která rozdává vstupenky do jiné reality a nepožaduje poplatek. Leckdy zničí zdraví rozum, dostane obdivovatele do komnaty, v níž se skrývá nespočet krás. Sám unesený se pak nechce vrátit do běžného, stereotypního života na planetě Zemi. V mnoha lidských příbězích bývá nebezpečnou pokušitelkou, součástí smečky krvelačných bestií z podsvětí, stvořitelkou temnoty vládnoucí v srdcích chladných vládců. Pro spoustu bytostí se stala odstrašující noční můrou, zaujala místo tmy, zatracení v nicotě. Zlá povaha téměř překryla její úžasnou tvář, ve kterou věří pouze hrstka z nás. Proč milovat dobro když existuje zlo?

Měsíční zářě zkrášlí listy stromů, hvězdy obdaří třpytem každou spící květinu, plášť noci tvoří vodu z jezírek jako svůj odraz, lehké záblesky překrásných vlasů mimozemských královen uloží celou zemi do oblak jako do těch nejměkkčích, nebohatnších a nejněžnějších peřin. Pokud se ve snu zatouláte do neskrotných pustin pekelných, na zavolání vás přijede vysvobodit pegas se sněhově bílými křídly s úmyslem odvést "páníčka" mezi kouzelné obyvatelstvo nebezké. Noc přece není zákeřná, hladové díry bez konce na ni pouze svalily vlastní vinu..

Zkoušeli jste se někdy zaposlouchat do zpěvu oblohy ukryté pod tmavěmodrým šátkem? Slyšeli byste uklidňující pískání Fénixů s blahodárnými účinky, třepot křídel drobounkých víl hlídající tajemství Mléčné dráhy, dusot kopyt jednorožců se stříbrnou krví, vrnení koťat patřících samotné Matce přírodě, zpěv zoufale zamilovaných elfek, verše vycházejících z úst duchů asteoridů, svištění luku bohyně Artemis,
v neposlední řadě tóny harf pramenících z vašich myšlenek. Prošli byste si druhý svět, krajinu přizpůsobenou každičkému přání. Vězte, že kdyby se vám podařilo onen pocit zakusit, existence v centru ďábelskývh politiků by šla na poslední kolej. Náruč noci daruje svým obdivovatelům lásku, naslouchavé uši, záplavy štěstí, novou naději, oázu, do níž nikdo bez jejich svolení nesmí vstoupit. A právě proto ji miluju. Vynahrazuje mi tolik postrádané pochopení, harmonické události, objevování nových hvězd..

A co vy? Jak se cítíte v jejím náručí?

Tenhle článek věnuji Mnišce, dívce s nádhernou a čistou duší, která mě inspirovala k napsání úvahy o noci.

Zdroj obrázků: Deviantart
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 restless-girl | Web | 23. října 2011 v 17:31 | Reagovat

Ten úvod napsanej kurzívou je nepřekonatelně nádhernej. Kéž bych si uměla takhle hrá s metaforama jako ty! :-D

2 Penelope Eleanor O'Connel | Web | 23. října 2011 v 18:35 | Reagovat

[1]: Souhlasím... Jasmínko, jsi umělkyně nadpřirozena. Ani nevíš, jak moc tě za to obdivuji. Ty tvé články, úvahy, hloubání... To mi vyráží dech. Je krásné vědět, že existuje někdo s tak ohromnou fantazií a myšlenkami, většinou ještě lepšími, než banda geniálních učenců.
Noc, to je ale kouzelnice. Ráda se tulím v jejím objetí, i když mám trošku někdy z její moci strach. Ale pomáhá mi snít a vejít zpět do mého vysněného světa. :-)

3 Sisi | 23. října 2011 v 20:04 | Reagovat

Súhlasim s  Penelope  aj  s  Restless - girl  Tvoje  úvahy sú  úžasné, keď  čítam Tvoje články úplne sa do nich  viem vžiť...
Milujem noc, je iná,  silná, čarovná, snivá... nedá sa  opísať slovami, ukryje ťa do náručia a v ňom objavíš  nespočetné  množstvo krás...

4 Mniška | E-mail | Web | 23. října 2011 v 20:39 | Reagovat

To je překrásné! Tvá slova na ódu noci dala zase kouzlo navíc. Ty jsi pro takovéhle články o krásných zemských divech úplně stvořená! Myslím, že kdyby vedle tebe žil pesimista, jsi schopná z něj nenásilně učinit optimistu s citlivou a vnímavou duší.
A moc děkuji za to věnování, nevím, co mám říct, jak moc mi to udělalo radost! Vážím si takových lidí, kteří umí dělat radost a dělají krásné věci. Jsi vzácný člověk...nebo snad víla?

5 pavel | Web | 23. října 2011 v 21:44 | Reagovat

Jedním slovem půvabné. :-)

6 Evil | Web | 23. října 2011 v 22:13 | Reagovat

ahoj.. pojedu.. mám u sebe dva lístky.. i kdybych tam měla jet s Kulíškem, tak tam jedu..

7 Pobertka | Web | 23. října 2011 v 23:02 | Reagovat

Jé, to jsem ráda :) :D. Konečně jsem Tě našla :) Máš krásný blog, stejně jako předtím :) Zajímavý článek :):). Spřátelíš blog znova ?

8 (Ta)jemná kakaová | Web | 26. října 2011 v 21:22 | Reagovat

[1]: A kéž bych já uměla psát tak dokonale jako ty! :)

[2]: Penn, nezačínáš nějak přehánět? Existuje řada lepších, vypracovanějších písařů, jako jsi třeba ty. Vypadá to, že se obdivujeme navzájem. Děkuju moc! :)

[3]: Děkuju :). Dělá mi to radost.., ale o svém psaní v poslední době celkem pochybuju.

[4]: Zase děkuju! Ach jo, červenám se jako rajče, skáču radostí jako péra z roztrhaného gauče. Tvoje komentáře mě vždycky zvednou ze židle. Děkuju podruhé, potěří, počtvrté..
A neděkuj, vždyť si to zasloužíš. Jsem moc ráda, že jsem na tebe narazila. Víla? Silná slova.. :)

[5]: A nepřeháníš trochu? :D Ale děkuju moc.

[6]: To je hlavní, užij si to :)

[7]: Děkuju moc :). Ještě uvidím, teď mě trochu tlačí čas.

9 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:19 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama