Lev, vládce nebe

27. listopadu 2011 v 18:43 | (Ta)jemná kakaová |  Inspirativní lidé
Od jakživa jsem ho uctívala. Lva, který vedl stáda mráčkových ovcí, zapaloval svícny hvězd, doplňoval tajemnou atmosféru nočního nebe. Stvořil několik překrásných planet, hrstku z nich mi pomocí internetového světa pod nenápadným pláštěm tvořeným blogovým zázemím představil. Možná znáte jejich jména..



Jako první bych vám chtěla představit překrásnou galaxii moudré andělské duše slečny Mnišky. Skrývá v sobě energii mezi řádky, která vás odvane do blízkosti osady ohnivého ptáka Fénixe, slouží jako brána oddělující dimenzi snění a realitu. Pohladí po srdci, obejme vědecké myšlenky, zazpívá jim ukolébavku obsahující jízdenku na vzdálená místa, aby se nemohly vrátit dřív, než při východu nelítosného slunce.
Slova, i když je vidíme pouze ve psané formě, k nám vnášejí novou naději, rozsudek nad životem poukazují na skutečné poslání. Oáza, chráněná proti temným démonům s jedovatými zuby ve tvaru zlatavých mincí podepsanými lháři. Naopak, dostáváte volnost přiživující duši. Vchod mezi víly Mniška opatřila zhoubou, tudíž před čtením ztratíte masku.
Peřina protkamá něžnými vzpomínkami, vycpaná spoustou úvah a navoněná vesmírem.

Jako elfka,
Mniška,
ztracená knížka,
Mniška.

Jako šálek meduňky
je Mniščina duše,
tak jemná, jako déšť, milosrdný vrah
zneškodňující lež.

Obdivuju tě, Mniško!



Když má mysl utíká za hranice exosféry, narazí na obrovský prstenec připadající Eboliinu světu. Na uvítání vždycky přiběhne parta charizmatických skřítků nabízející nektar optimismu. Zavedou návštěvníky do skromného podniku, svolají různé mýtické bytosti, a rychle nacvičí působivé taneční vystoupení. Obývají převážně skriptoria, v jejichž objetí píší články o svých zážitcích, temperamentí povídky nebo básně propletené stereotypními, avšak neobyčejnými událostmi.
A když budete pečlivě naslouchat, možná uslyšíte nádherný zpěv královny Ebolin ;)

Co se směje, to i tančí,
srdce se radostí chvěje, oči pláčí.



Jistě vašemu zraku neuteklo souostroví druhé Xeny nazývané EveliN. Vchod důstojně chrání svalnatá stráž, dovnitř nepustí žádného fašistu s ústními kapsamy zaplněnými ostrou, neférovou kritkou. V barvách černé či červené, se blýskají ručně psané knihy, ač se pokouší smazat jizvy po otupělé žiletce času. Deník, s jádrem plným bolesti, vzteku, v němž roste nový, neponičený květ, co životu rány pořádně oplatí. Krásná, talentovaná elfí dívka opatřená kousavým názorem na okolí.

Šeptá do tmy,
tlukot srdce,
svalnaté ruce,
ničící falešné zdi.



Bloudíte-li ve spárech internetových, lucerna vás zavede přímo do Penelopeiny noci. Pocítíte strach, nejistotu, budete se snažit vymanit ze sevření nekonečného prázdna, do chvíle, než zazní tóny v podobě vět, se schopností léčit, to, nač si lékaři netroufají. Celému "sálu" velí mocná kouzelnice Penny, hostící nocležníky ve světě Harryho Pottera, či v palácích s nejmodernějšími desingerskými prvky.

Jako Jasmína, co tenhle blog miluje,
jako (Ta)jemná kakaová, co s Potterem stále bojuje,
Penelope obdivuje.



V poslední řadě vám chci ukázat údolí Zasněné. Cítit střepy mého selhání.., sucho v krku, kdykoliv si troufnu kročit na zakázanou půdu.. Vlastně, ani nemám právo cokoliv druhým říkat, když Jasmína už dávno odešela. Ale každopádně, bytost řídící adresu zasnena-slecna.blog.cz., patří mezi ty nejúžasnější existence široko daleko.

Moje vina,
moje naivita,
co zničila první sympatie..

A vás, milí zlatí, také obdivuju! :)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zasněná* | Web | 27. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

Mě je jedno, jestli máš novou přezdívku. Pro mě jsi stejně pořád moje milovaná Jasmínka. Navždycky. A stejně tak ty máš kdykoliv právo cokoliv říct. Mě určitě. Jen.. víš jak na tom jsem s optymismem. Nejsem tak veselá ani čistá jako ty.
Prošla sis peklem a dočkala se odměny. Mě během těch dnů, co jsme spolu nemluvily přibylo několik dalších schodů.. ach je to nekonečné...
A v žádném případě jsi nic nezničila. To spíš já. Já nejsem ta zasněná holka, za kterou jsi mě měla... Já to pokazila. Ne ty.
A prosím, komunikuj se mnou. Mám pocit, že se mi vyhýbáš... :-(

2 Penelope Eleanor O'Connel | Web | 27. listopadu 2011 v 19:43 | Reagovat

Je to krásné... Děkuji ti Jasmínko. :* Jsem ráda, že jsi tu s námi. Děkuji, za ta krásná slova, která mi vehnala růž do mých tváří a šťastné slzy do přivřených očí... Ty jsi ta, která jako magické stvoření dokáže slova měnit, spojovat a vytvářet překrásné věty, které každého pohladí po duši.

(Ta)jemná kakaová či Jasmínka,
díky ní mi tváře planou jak kamínka.
Její osobitý styl, víra,
mocná jako boží síla,
jejíž prst se srdce každého čtenáře dotýká.
Optimismem hýří,
i přes duševní tíži.
Chci ti říct už tolikrát,
děkuji ti nastokrát! :-)

3 restless-girl | Web | 27. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

Jé, no to je krásný, děkuju ti moc. :**

4 Krasivija | Web | 27. listopadu 2011 v 23:35 | Reagovat

Já tam mezi nimi nejsem. Ale co, taky nemusím být všude. :D

5 Vendy | Web | 27. listopadu 2011 v 23:49 | Reagovat

To je nádherné předstvení!
Znám blog Mnišky a zcela souhlasím, znám i blog Ebolin a taky souhlasím, ostatní blogerky neznám, ale souhlasím.
Napsala jsi to fantasticky, poeticky, snivě a nádherně. Jsi básnivá, víš to?
(Mimochodem, zmizel mi jeden z blogů mých návštěvníků, jistá Jasmína. Vypadá to, že to byl tvůj blog... škoda. Ale zase jsem tě našla tady, takže konec dobrý, všechno dobré! :-)

6 Ebolin | Web | 28. listopadu 2011 v 7:24 | Reagovat

Ty jsi mě napsala do tohohle článku? ÁÁÁ já se asi zblázním - děkuju! :-)
Krásně si to popsala, myslím, že s tím mým královstvím to přeháníš, není ani zdaleka tak krásné. Ale ještě jednou děkuju.
Mnišku i Restless-Girl moc dobře (blogově) znám. Mají úžasné blogy, jen co je pravda ;-)
PS: Ano, lev je úžasná kočička :-D

7 Mniška | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 14:01 | Reagovat

Já, já nemám slov! Kdybys mě teď jen viděla...myslím, že jsem zrůžověla všude! Ta tvá slova jsou tak vznešená a kouzelná, že mi skoro přijde, že si je od tebe nezasloužím. Jsem ti vděčná už jen za to, že si vedeš tenhle tvůj blog, vím, cos psala v předchozím článku a máš pravdu, blog něco bere. Ale abych se vrátila, jsem vděčná za to, že si tenhle blog vůbec vedeš, protože tady nacházím uklidnění, fantazii, krásu, to skoro ani nejde popsat a opravdu živíš moje srdce kouzlem. Obdobu tvého blogu jsem nikde nenašla a ani bych si netroufla hledat. A ty mi ještě napíšeš tak krásný medailonek! Jsem přímo dojatá!
Světlo z nebe mýtické
z nočních hvězdic magické,
to (Ta)jemná kakaová
snesla srdce azurová.

8 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. prosince 2011 v 20:52 | Reagovat

Znám ty blogy jen tak povrchně, ale jsou mi sympatické svou fantazií i verši případnými. Není na škodu poznávat nové blogy a tvorbu mladých... ;-)  :-)

9 (Ta)jemná kakaová | Web | 4. prosince 2011 v 14:47 | Reagovat

[1]: Zasněná, není to jenom o přezdívce. Jsem někdo jiný, a Jasmína? Nikdy se nevrátí. Byla mou nejhorší společnicí.
Nevyhýbám se ti, pouze nevím, co ti mám jiného říct na tvé problémy, pokud odmítáš slyšet podpoření, či jiný úhel pohledu.

[2]: Nemáš zač. Děkuju za krásná slova, která si ani nezasloužím.. :-*

[3]: Není zač, EveliN - Xeno :)

[5]: Děkuju,
jejich blogy, a samozřejmě i tvůj, mi moc přirostli k srdci. :)

[6]: Podle mě je tvé království krásné, a především čisté :)

[7]: My bychom si mohly psát takhle dlouhé komentáře až do smrti. Tudíž se můj obrovský dík pokusím zkrátit.
Je neuvěřitelné, že jsem v rozsáhlém internetovém světě narazila na tvé království, raduju se ještě teď. Kdybys tehdy nenechala u mého uvítacího článku komentář, byla bych ztracená. Společně s  tebou se objevila nová naděje. Děkuju moc, za vše.. :)

[8]: :)

10 Zasněná* | Web | 27. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

[9]: Ach trochu pozdě na reakci... Ale nějak se stále nemůžu smířit s tím, že je konec.
Já chápu že to není jenom o přezdívce... a pokud ti Jasmína doopravdy byla nejhorší společnicí, pak to chápu... tedy, chtěla bych to chápat, ale nedokážu. Pak tedy říkám alespoň, že to respektuji. Respektuji to že je pryč... Jen si připadám strašlivě hloupě, když tys o mých problémech věděla všelicos a já teď nevím nic.. a připadám si jako zrádce. Nehledě na to jak dlouho jsme spolu nemluvily a nehledě na to, že je konec.. nikdy mě to všechno nepřestane mrzet.
Já... omlouvám se.
A nechci abys mi říkala, že nemám za co, protože já vím že mám. Nežádám o odpuštění, jen ... prostě jsem se musela omluvit. Tíží mě to už dlouho a nedokázala bych asi jít dál kdybych to neřekla... Protože svědomí mě táhlo ke dnu jako tíživý kámen.
Strašlivě tě obdivuju, víš? Kdyby někdo jednal se mnou tak, jako já s tebou, vzdala bych to všechno po pár chvilkách. Tys vytrvala. Děkuju za to, že jsi tady byla pro mě. Omlouvám se, že já tady nikdy nebyla pro tebe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama