Vůně bezové stráže

21. listopadu 2011 v 16:15 | (Ta)jemná kakaová
Děti narozené o svatojánské noci se na první pohled neliší od ostatních novorozeňat, jenom se jejich pleť podobá průsvitnosti bílých křídel víl. Nejradši by byly krmeni pouze nočním světlem, lesním kyslíkem a šťastnými vzpomínkami. Stejný osud potkal Cesmínu. Maminka ji na večer dávala pod království tvořené bezem. K malému bezmocnému dítku se klaněla spousta víl, ač už tehdy poznaly, že právě ona se stane královnou lesní říše. Příští soumrak sebou přivedli i samotného bezového krále skřítků. Upřel zrak na svou vyvolenou. Děvče se topilo v temných očí, ochutnávalo šťávu obohacenou o nespočet dobrodružství..



Vítr lehce pročesal papírové vlasy knihy Duše Stromů od Marie Brožové, prstem nenápadně odkryl stranu sloužící jako dveře vedoucí do krajiny zahalené v šátku soumraku. Hlavní hrdinka mě lehce hypnozituje světlýma zelenýma očima, pokouší se dosáhnout vílí ručkou na mé tváře, aby se zapsala mezi nejoblíbenější postavy volající za dveřmi tvořenými kouzelnými větami, avšak s mírným záchvěvem lítosti odmítnuta míří zpět do kolébky.

(...) Všimla si stráže kryté černou kápí. Tvář skryla do stínu bezu. " Nenávidím tě, ale má láska k bezovému králi je silnější, než-li touha po lstí získaném štěstím, prosím, následuj mne." Cesmína bytost obestřenou tajemstvím poslechla.

Jev skrývající se spíše mezi řádky, zmíněný jenom pro úplnost zápletky. Otevřel bránu tvořenou srostlými stromy, uhrančivýma očima připomínajícíma souhvězdí Andromedy se podepsal duši na křídlech. Dívka s pevnou vůlí a neuvěřitelně čistým srdcem. Odolala pokušitelce žárlivosti, smutek zakopala pod kmen borovice, pomohla vyvolené vládce magické osady, jehož tajemnost či šarm si získal její srdce. Nepopsaná, dech beroucí postava, kterou si mohu představit jak koliv. Popsána v hromadě zasněných slov nebyla, což onu stráž dělá víc obdivuhodnou. Je jako noc, na první pohled zlá, ale v jádru mírumilovná a krásná.

V jistém smyslu se podobá (Ta)ejmné kakaové, zároveň však naráží na mou starou tvář - čarodějku Jasmínu. Představuju si elfku lehkou jako pírko, s pletí lesklou jako odraz úplňové luny, na záhadnosti čaroslečně přidávají již popsané oči, jakožto souhvězdí Andromedy, vlasy má v barvě hořké čokolády, dlaněmi konejší každý smutný květ (i své zlomené srdce), voní po hvězdném prachu, příjemně, vábivě, zakázaně zároveň. Srdcem se podobá vesmíru, neobjevená, avšak neobyčejně krásná, s vražednými zbraněmi v rukou, podél kterých se proplétá láska. Jing jang. Nevěří pomstě, ani zášti..

Máte také svého hrdinu, k němuž obdivně vzhlžíte?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin | Web | 21. listopadu 2011 v 17:03 | Reagovat

Páni, ty jsi opravdu fanynka. Chtěla bych být tvůj hrdina, to bych se měla.
Marie Brožová, není to náhodou malířka? Mám pocit, že její nádherný vyfantazírovaný obraz mám v pokoji... :-)
Můj hrdina. Myslím, že by tím mohli být Hoši od Bobří řeky. Je to Foglarova knížka a neznám nic jemnějšího. Osobně jsem skautka, ale takový tábor, který zažili Hoši od Bobří řeky jsem nikdy nezažila. Tak moc bych chtěla být tam, kde byli oni a tak moc bych chtěla prožít to, co oni prožívali.

2 dreaming-girl | Web | 21. listopadu 2011 v 17:09 | Reagovat

Ježiši, to je tak krásně napsaný... Ty jsi nejspíš od této chvíle můj vzor :)

Oblíbeného hrdinu? No, je skutečný, není vymyšlený, i když mrtvý... Budu o něm psát také Téma týdne, tak se kdyžtak potom můžeš podvat...

3 adlerin | Web | 21. listopadu 2011 v 21:19 | Reagovat

Hezky si to rozepsala :-) já svého hrdinu nejspíš nemám,mám spousty lidí ke kterým vzhlížím,ale jako vzor nikoho :-) a pokud vím Marie Brožové jsou dvě ne? Malířka a herečka :-) ale nejspíš myslíš malířku,pokud se nepletu ;-)

4 Vendy | Web | 21. listopadu 2011 v 23:40 | Reagovat

To je úžasně poetický text.
Popisuješ svou oblíbenou hrdinku jako bys psala román...
Krásné!
O této knize jsem zatím neslyšela, ale jak vidím, takových knih přibývá geometrickou řadou... :-)

5 Krasivija | Web | 22. listopadu 2011 v 15:04 | Reagovat

Nemám hrdinu, ke kteréu bych obdivně vzhlížela. Ale v každé knížce si zas najdu oblíbenou postavu.

6 Ebolin | Web | 23. listopadu 2011 v 7:18 | Reagovat

Děkuju ;-)
No jo, připadá mi to tak. Alespoň nejsem sama.
Mým dlužníkem určitě nejsi. Jsi úžasná blogerka. Kdybys někdy něco potřebovala, ozvi se ;-)
No páni. Já píšu energicky? Tak to jsem ráda, že si to myslíš.
Aještě jednou ti děkuju... :-)

7 Ebolin | Web | 23. listopadu 2011 v 13:28 | Reagovat

Mohla bych se zeptat, jak děláš ty kresby? Myslím třeba tu, kterou máš po pravé straně. Nebo jak si předtím měla tu dívku (je to asi dva týdny) a tak. To si je kreslíš a pak nějak ořezáváš? :-)

8 Ebolin | Web | 23. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

No neboj, romantika ještě nebude. Spíš zklamání. Ale potom určitě dojde i na něco čemu se říká pusa :-)
No, ona se nevidí jako krásná dívka, ona se vidí jako úplně obyčejná, v myšlenkách se ztrácející holka. To já jen abych popsala jak vypadá. Vím, že jiní by to napsali líp. Stejně tak i první odstavec nad perexem. To sloveso BÝT je tam tolikrát záměrně. Přeci jen ona skutečně je. Při psaní té povídky jsem kladla na ta slova důraz.
Ale děkuji ;-)

9 pavel | Web | 23. listopadu 2011 v 22:53 | Reagovat

Krásný poetický text. :-)

10 Mniška | Web | 25. listopadu 2011 v 9:37 | Reagovat

To je ta (Ta)jemná kaková, jak ji známe, to je přesně text, kterým se vyznačuješ, nádhernou lyričností, které nerozumí jen tak někdo, člověk do toho musí proniknout srdcem. Vážně se ti to povedlo, tvé srdce vzkvétá, vílo :)
Pokud jde o hrdinu, k němuž bych vzhlížela, řeknu ti, že takhle zběžně si teď nevybavím, jelikož se teď musím nořit do knih s "komunistickými hrdiny" a krásnou literaturu teď musím nechat stranou

11 Ebolin | Web | 25. listopadu 2011 v 15:43 | Reagovat

Děkuji ;-)

12 Lucienne | Web | 2. prosince 2011 v 15:50 | Reagovat

Hooodně pěkné :) Máš dobré vyjadřování, velikánskou slovní zásobu,... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama