Výkřiky do tmy

7. listopadu 2011 v 20:04 | (Ta)jemná kakaová
Beznadějně brousila propiskou po prázdném papíře. Chtěla vykřiknout do tmy vše, co cítila. Vše, co považovala za nemožné. Toužila po křídlech, knihách psaných její rukou. Ale copak by dal někdo šanci irce z chudé, přírodně založené rodiny? Dívce chodící v orienálním oblečením, vonící po lesních plodech, zrzavými vlasy zakrývající půlku vyhublých zad? Jak by se jenom mohla rovnat s protekčními vrstevnicemi. Spolkla pár hořkých slz, skryla svůj zápisník pod triko a vydala se vstříc stereotypnímu životu..



Zase mezi řádky zasmrděl splín reality. Pokud nejsi z bohaté rodiny, či nemáš prsa Pamely Anderson, v nynějším světě nenalezneš využití, zůstaneš jako špína, o níž nikdo nezavadí pohledem. Jak vypadá letošní dětství? Prolétávají školáčci nočním nebem posetým miliardou hraček, nebo přemýšlí o slovech vycházejících z úst blízkých? Kam se poděly časy proplétané nadějí? Proč se vytratila pevná víra?

" Marion, neplač. Víš, naše rodina nemá ve společnosti žádné vysoké postavení, tudíž tvé povídky nikdy nevyjdou v tištěné podobě. Ne, díky nízkým financím je to nemožné. Proč jsi sakra tak náročná?" panikařila bledá žena se slzami na krajíčku. " Příště mi nic říkat nemusíš," zavzlykala dívka, vytrhla matce svou tvorbu z ruky a vyběhla ven. Přímo k lesu, do něhož si žádný ze spolužáků netroufl vstoupit. Neuslyší nic jiného než uklidňující tóny píšťalek driád.

Podobné úsudky do naše srdce buší ze všech stran. Do čtvrté třídy se mi dařilo žít jako v pohádce. Iluze, jež se nikdo neopovažoval roztrhnout, mě dokonale kryly před narážkami ostatních dětí. Kéž by tenhle klid patřil každému, komu v duši hoří obrovský plamínek symbolizující zázračnou existenci elfky plnící nejtajněší přání. Od malička máme v mysli uložené hlasité dohady rodičů na téma splátky, nedostatek, problémy v práci..

Usedila se do mechu jako do oblaku, který by ji svedl odvést od zákazů, pláče, šikany. Věřila, že jednou se konečně dočká odměny, truchly s přátelstvím, spaním bez nočních můr, lásky, harmonického bytí, nikoliv hromady bankovek. Očekávala ji trpělivě několik let. Přišla..

Když si vzpomněla na nesčetný smutek, pohladila si široký úsměv na rtech. Vysmekla se realitě ze sevření, nakročila na dlouhou trať, pro mnohé považovanou za nemožnou. Otevřela se energii vycházející z pravého vesmíru.

A co vy si myslíte o nemožném?
Lze ho uskutečnit?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronika | Web | 7. listopadu 2011 v 20:09 | Reagovat

Všechno je možné :) je to na vůli, podpoře a osobnosti člověka, jak silnou víru v sám sebe má.. :)

2 restless-girl | Web | 7. listopadu 2011 v 20:47 | Reagovat

Takže.. to znamení, že Marion dosáhne svejch cílů? Já nwm, asi to nechápu... :( Jinak se mi to ale strašně líbí. Si jeden z mála lidí, co znám, co umí používat slova. Opravdu používat. Napíšeš vedle sebe slova, co k sobě zdánlivě napatří a vytvoříš tak píseň.

3 restless-girl | Web | 7. listopadu 2011 v 20:48 | Reagovat

*znamení = znamená

4 Krasivija | Web | 7. listopadu 2011 v 22:03 | Reagovat

Krásný příběh

Jinak já si myslím, že jde uskutečnit téměř všechno. Ale člověk toho neumí využít.

5 Ebolin | Web | 8. listopadu 2011 v 17:17 | Reagovat

Teda, tak já jsem jen špína...Jo, asi to tak bude...Prsa nemám a bohatí moc nejsme, vlastně skoro vůbec. (Oba rodiče státní zaměstnanci, policajt a učitelka :-?)
Líbí se mi, jak vždycky dáš kousek příběhu a pak tu reální svou verzi (nebo jak to říct)
Já myslím, že jsou světy, kde je možné všechno...
Knihy, mysl, sny (ale to je skoro to samé jako myšlenky, myslím :-)) a další

6 Vendy | Web | 9. listopadu 2011 v 13:01 | Reagovat

Krásná a zajímavá povídka... zvláštní.
Podařilo se Marion nemožné?
Dostala se tam,kam chtěla?

7 Mniška | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 21:07 | Reagovat

Tak to má být, povídka s poučením. A to na co poukazuješ je aktuální a vlastně až varovné. Máme pocit...no svět se snaží o tom, aby to nebyl jen pocit, ale aby to byla skutečnost, že bez peněz člověěk nemůže být ani chudý. Chtěli jsme stát, kde nebude šlechta, kde nebudou poddaní, kde se budou stírat majetkové rozdíly, ale dnešní doba zase prohlubuje propast mezi vrchností a mezi pracujícím lidem. Všechno se cyklicky opakuje. Nicméně, to jsem trochu odbočila. Ale jsem jedna z těch, která nerada říká, že je něco nemožného. Možné je cokoliv ať už jde o pozitivní nebo negativní věc, ale myslím, že i ty jsi naplněna tou nadějí a věděním, že nemožné není. Hlavně, co se týká nás samých, našich srdcí a snů. Děkuji za zamyšlení a krásnou povídku a pro mě pohádku na dobrou noc. Přeji tedy i tobě krásnou dobrou noc plnou překrásných sníčků, které ti dají další inspiraci ke psaní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama