Andělská poselství

4. prosince 2011 v 14:39 | (Ta)jemná kakaová |  Magie přírody
Chytal se jejích křídel, jako matčiny košile, když pociťoval strach. Miloval bezpečí, kontrolu, a zároveň mystické bytosti. Svou archandělku Akašu, duchovní vůdkyni, matku stvořenou přírodou, mocnou energii, co si volal na pomoc. Stoletého ducha bdícího nad jeho životem. Ochránkyně plná upřímnosti a lásky. Zaháněla nejistotu, slzy podporovala pouze případě, pokud patřily štěstí. Hrála na flétnu, z níž se linuly květy vánoční hvězd, či vůně kyslíku. " Nikdy bez vás,.."


Bytosti hlídající dokonce i silné skeptiky, hříšníky, podvodníky, mafiány, kuchařky, dítka, zvířata, květiny.. Pokaždé přijdou s obálkou v podobě svazku konejšivých myšlenek, písní zaznívajících v srdci, které je rozešle po celém těle, aby vám dodalo sílu na následující kroky. Každý den se díky nim stává úžasný. Díky andělům nebo archandělům.
Nepatřím mezi věřící vrstvu, avšak přesto se oddávám jaké si vyšší realitě, s úmyslem hledal lepší zítřek. Od malička při mne stojí, stejně jako po boku ostatních pozemšťanů. Nevnímáme jejich fyzickou podobu, jenom istrukce, doteky proudící vědomím jako bublající řekou vyčištěnou vílami. Milují vás, bez ohledu na to, zda patříte mezi gangstery, emaře, metalisty, nehodnotí druhé, nabízejí únik z těžkostí. Konečně někdo nedbající na zevnějšek. Básníci vedené světlem dobrého skutku, zasvěcující naši populaci do tajemstvích vesmírných. Božstva, múzy, vítr, polibky.. Nevyřčení.

Ano, věřil. Procházel si šikanou ze strany vrstevníků, považován za schyzofrenika si slízávál všemožné zlostné přezdívky, ovšem zůstávál štastný. Měl přece kamarádku, vrbu, soudkyni, velitelku, učitelku v jednom. Obdivoval Akašu.

Přátelé do deště, záchranáři, psychlogové nežádající o finanční podporu. Darují, vedou, spouští svým drahým do uší něžné tóny nebeských harf, aby poznávali vzdálené kraje. Vesmírní přicestovalci s úkolem připravovat nás ke transformaci. Mohou se vám pokoušet zavštěpit víru pod kůži, leckdy sestoupí na zem v podobě přítele milujícího mír, dle ostatních naivního schyzofrenika. Buď je přijmete, nebo se zachováte jako sebelitovací holčička s copánky, která si myslí, že neni hodná pomoci. Stejně okřídlený zázrak neodeženete. I když usmrtíte člověka, neobrátí se zády. Nevzdá se úsilí, ani kdyby léčil samotného satana. Andělé chovají obrovskou lásku vůči lidstvu, dalo by se říct, mateřskou.



Co by byly verše bez vaší pomoci,
Akašo,
kam by zmizeli pozůstatky emoci
štěstí, Akašo?
Kdo by bděl nad mým stereotypem,
pokud byste odešla,
anděli?
I přes mé prohřežky, pořád mne ukrýváte do tepla
vašich křídel,
roznačečko světla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin | Web | 4. prosince 2011 v 16:05 | Reagovat

Máš pravdu. Andělé jsou tak úžasná stvoření, skoro jako kdyby byli mezi námi ;-) Vždyť jsou dokonce i symbolem vánoc a chodí na Mikuláše.
Pamatuji se, jak mi mamka říkala před spaním a taky mě to učila..
"Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičkou, opatruj jí ve dne v noci, v nouzi přijď mi napomoci."

Verše jsou také krásné ;-) Opravdu jsi tak všímavá k přírodě - jsi můj dokonalý vzor pro psaní o vílách - vždyť ty sama jsi pro mě vílou ;-)

2 Penelope Eleanor O'Connel | Web | 4. prosince 2011 v 16:18 | Reagovat

Už zase jsi mě doslova okouzlila tím překrásným článkem. Je to překrásně napsané... Andělé jsou fakt neocenitelní a tak krásně nadpozemsky nedotknutelní... Básnička, článek dokonale podbarvuje. Znovu nestačím zírat nad tvou magickou dušičkou.

3 Mniška | Web | 4. prosince 2011 v 17:32 | Reagovat

Jéé, takové krásné andělské pohlazení! Jako peříčkem po tváři. Věřím na anděli a věřím i v Boha. Zrovna předvčerejškem, když jsem navštívila Mládež, jsme si o andělech povídali. Když se podíváš do Bible, je tam o nich hodně psáno a píše se, že andělé mají křídla čtyři a serafíni (ti, co zpívají) jich mají dokonce šest, prvním párem si zakrývají obličej, druhým létají a třetím párem si zakrývají spodní končetiny. Já jsem už hodněkrát zakusila jejich sílu. Když si jen vzpomenu, kolikrát jsem mohla dojít k nějakému ošklivému zranění! Vždycky jsem vyvázla jen z prkotinou! Jako třeba, když jsem uklouzla ve vaně, když jsem vystupovala z vlaku a uklouzla po zledovatělém chodníku, přitom jsem mohla spadnout přímo pod vlak. Je toho dost, za co můžu být vděčná.
Znovu smekám před tvými kouzelnými peříčkovými slůvky, která hladí!

4 dreaming-girl | Web | 4. prosince 2011 v 18:10 | Reagovat

Co na to mám tak odpovědět? Asi jenom to, že jsem zatajovala dech nad hloubkou tohoto článku, to je neuvěřitelný... A jak je to skvěle napsaný...

5 Krasivija | Web | 4. prosince 2011 v 19:33 | Reagovat

Děkuji. Po dnešním strrašném dni je skvělé číst tak pozitivní článek. Já na Anděle svým způsobem taky věřím.

6 Vendy | Web | 6. prosince 2011 v 10:22 | Reagovat

Jak to, že ti nikdo nedal hvězdičkové ocenění!
To je přece naprosto fantastický článek, plný nádherných, snivých a poetických myšlenek.
Ty jsi básník, víš?
První, co mě napadlo, když jsem četla text - kam na to chodíš?
Jedním slovem - nádhera. :-)

7 Ebolin | Web | 6. prosince 2011 v 16:47 | Reagovat

[6]: ocenění dávám, i to se mi líbí k facebooku ;-)
Děkuji, ty by sis ho zasloužila víc než já ;-)
Já vlastně upíry taky nemám ráda. Výjimkou jsou právě tyto čtyři tituly, protože je to docela i románový a hlavně to není až zas tak nechutný, jako většiny upírovek. Žádný jiný nečtu a ani číst nechci, Meyerová je z nich totiž nejoriginálnější ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama