Koření lásky, špetka odpuštění a lžička poděkování

15. ledna 2012 v 21:06 | (Ta)jemná kakaová |  Chaloupka na kraji lesa
Podepsaná křívdou kráčela ulicí propletenou stříbřitým světlem měsíce. Stírala si z tváří slzy šeptající citát: " S tím, čeho se na nás dopustili ostatní se nějak smíříme, ale s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami..". Nedokázala si odpustit činy staré snad půl století. Nenáviděla nostalgii, nezajímala se však ani o přítomnost, nikoli o budoucnost. Zůstávala uvězněná v bahně sebelítosti. Proč? Nesvedla říci tři slova své osobě. Miluji Tě, prosím, odpusť mi, děkuji..


Možná nám lidem byla úmyslně zastíněna sítí iluzí láska. Ta čistá, beze slov, zahrnující každičkou bytost na zemi. Nahradila ji schopnost doměnek, mylných, avšak konejšivě zpívajících stébel milosrdných lží. Proč květiny vadnou? Proč se děti bojí světa? Kdo působí veškeré zlo? My!
Přesto se proces nepokoušíme zastavit. Přitom stačí malá snaha založená na odpuštění. Neexistuje bytost, která by se proti sobě samé neprohřešila. Všichni jsme si usrkli z šálku slaného kakaa. Avšak nyní nastává potřebný čas na zastavení se, rozloučení se se stopami minulosti, poděkovat za špatnosti, jejichž mocí zanikaly plamínky naděje. Přidejme špetku života do pozemského bytí. Nenechme rostliny sobecky vadnout.

Konec depresivnímu Hamletu! Rovnou za klíčovou mantrou praměnící z hlubin matky Země.

Jistě ve své chaloupce na kraji lesa žijete s drobným kaktusem, či malou palmičkou, uhrančivě vonící orchydejí nebo s narcisem. Cítíte oddanost, když do hlíny vpouštíte vodu? Nepovažujete za povinost zacházet s dary přírody jako s klenotem? Zahrnujete obyatelku květináče mírumilovnými slovy? Přejete si, aby se dožila roku tři tisíce? Povídáte si s poupátky? Pak se dočkáte překrásného překvapení. Jednoho dne skrze lístky zdobené beruškami vykoukne nová pěstovatelka kyslíku. Není to úžasné? Jak vůbec přišla na svět? Díky něze.
Toužíte šířit světlo? Přijměte s pokorou nabízenou moc ležící v rukách vesmíru. Využijte prastarého umění pouhého " Omlouvám se". Stáváte se stromem. Když neobdržíte poselství vyzařující klid, jednoduše si rozpletete copy na znamení žiletce hrdosti. Hlasitě zasténáte..
Začněme věnovat vnitřnímu dítěti dostatek pozornosti. Ono si říká o pohlazení, nespokojeně kňourá za situace neustálého odmítání. Sendejme si své pyšné cylindry a hlesněme " Miluji Tě!" před zrcadlem. Uznejme prosím vlastní skutky, ať mají andělský úsměv nebo úšklebek ďáblův. Špetka odpuštění doplní čaj, ten, v němž se beznadějně topíme. Na chvíli vystrčíme hlavu nad hladinu pro dlouhý nádech parfému jarního ducha.

Abychom si již dále nepálili tělo o ohňové elfy, poděkujme si. Zasloužíme si stejný krajíc dobrého chleba jako hladem zesláblý pejsek se smutnýma očima.

A rozkveteme jako květina,
ta, v níž se odráží nebe,
a rozkveteme jako květina,
ta, co ve slasti oči zavírá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Catherina | Web | 15. ledna 2012 v 21:14 | Reagovat

Ahoj, mrkni na muj web

2 pavel | Web | 15. ledna 2012 v 21:45 | Reagovat

Občas někomu ublížíme a právě proto bychom nikdy neměli zapomenout na omluvu. :-)

3 Amelie | Web | 16. ledna 2012 v 13:14 | Reagovat

Moc hezky napsané...poděkování a omluva by měly patřit ke každodennímu životu. Pak je ten život hned hezčí, opravdovější.

4 dreaming-girl | Web | 16. ledna 2012 v 14:23 | Reagovat

Ano, nádhera. Ke květinám laskvě šeptám, i když si někdy na zalévání musí počkat... :) Ale je pravda, že odpuštění, poděkování, omluva, to všechno patří k životu. A i když je tím život možná o krapet složitější a těžší, bez nich by to tu nemělo smysl...

5 Teahouse | Web | 16. ledna 2012 v 20:17 | Reagovat

Říká se tomu... Ho'oponopono, že?

Teď přemýšlím, jestli je to jen hříčka osudu, nebo to zařídil nějaký skřítek s obdivuhodným smyslem pro humor, že jsem tenhle blog objevila. Článek mě zaujal. Zaujal mě, ne tak jako ostatní, ale v tomhle jsem se tak nějak našla.

A je-li řeč o rostlinkách, sama mám jeden velmi náladový růžový brambořík. Mám ho ráda, ať je jaký je. jestli má blbej nebo dobrej den, vím, že podstata bramboříku je dokonalá. Stejně tak jako podstata každého z nás.

V to věřím.

I když na to taky dost často zapomínám. :)

6 (Ta)jemná kakaová | Web | 17. ledna 2012 v 15:43 | Reagovat

[1]: ?

[2]: To ano :)

[4]: Nádhera je onen cyklus. To je dobře.. a květiny nevadnou, viď? :)

[3]: Děkuji. Bez omluv a děkování, bez lásky a usmívání by život chutnal jako slané kakao.

[5]: Ano, říká se tomu Ho´ponopono :)

To jsem moc ráda a děkuji. Ale hlavně, že se Ti to v paměti zase vynoří :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama