Spirálový svět

27. ledna 2012 v 15:29 | (Ta)jemná kakaová |  Jedním dechem
Marhaba, drazí blogoví přátelé! V konvičce konečně zavonělo kakao, což znamená více času.


Žily mimo klec, dvě slečny ze světa pomněnkových polibků. Líce měly od přírody slonovinové, vlasy se podobaly potůčkům zdobeným slunečními paprsky. Nikdy nenavštívily Spirálový svět, nikdy jej neochutnaly, nikdy nezaznamenaly nakažlivou vůni hořkosladkého návyku. Zůstávaly čisté, se srdcem z kopretinového věnečku. Avšak odmítané obyvately Středu.
Hrávaly si na louce poseté snad miliardou sedmíkrásek. Toužily se dostal do vílího světa, seznámit se s mocným otcem Měsícem a matkou Přírodou. Snily o poznání pravé lásky, té, co vynahradí pouze kopřivový čaj podle receptu na radostné chvíle. Překvapivě se nezamilovaly do zakázaného ovoce, Fotkám žehnaly, nepohlížely jim ale přímo do elektronických vln. Osobně se nesetkaly s legendárním panem Facebookem, nesmekly před Skypem, ani nezapochlebovaly Twitteru. Chránily svou zranitelnost bez pomoci ega. Truchlily pro polapené motýly, jež tornádo zaneslo mezi národ Internetu. Byly vyvedeny z obory.
Bydlely v obrovských dubech. Spaly na hromadě suchého listí propleteného kouzlem ranní rosy. Vítaly jaro, naslouchaly již zapomenutému zpěvu korun stromů, radily spisovatelkám vrbám správná slova těšící doposud duše nedotčené či ty, které se uzdravovaly po úniku ze žalářů samotného bídáka Chatu. Dívky elfího původu, na vlásek stejné jako vojáci. Ony jemnost nepopíraly. Nepotřebovaly skutečnost nahrazovat virtuálními vjemy - šípy kropené extází. Odolaly, aby zachránily populaci lidskou.
Každé ráno se vydávaly na pole zapomnění složit obrovský dík temnotě. Bez ní by totiž neexistovalo denní světlo. Šily prachové polštářky, snažily si podporovat zraněné city, zacelit bránu Chrome patřící Googlu.
Procházely se okolo hrobů. Se slzami v očích pokládaly růže na nezakopané rakve. Většina nesla ilustraci zrádné tabulky " login", čili přihlásit se.
" Krásný život v objetí Spirálového světa," hlesly.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebolin | Web | 27. ledna 2012 v 16:04 | Reagovat

To je druhá povídka, kterou od tebe čtu.
A pořád se udivuji nad magickým výběrem slov!
Mimochodem - právě dělám na té povídce, pošlu ji včas ;-)

2 Zasněná* | Web | 27. ledna 2012 v 16:22 | Reagovat

Po dlouhé době jsem se odvážila vstoupit a hned na mě vykukla tahle povídka. Nejsem si jistá, jestli jsem ji stoprocentně pochopila, ale soudím že ano... Bohužel bohudík.
Chvilkami mi stoupaly na zádech chloupky hrůzou a v dalším okamžiku jsem se jen sladce usmívala. Na konci jsem nebyla schopná slova. Nevím co říct nebo vím, ale říct to nechci. Jen snad, že mě to mrzí, všechno.
Ale ať už se teď cítím jakkoliv, musí se nechat, že to bylo krásné dílko plné perfektních převratů a nepochybně také velkého potenciálu.

3 Jezurka | Web | 27. ledna 2012 v 16:52 | Reagovat

Píšeš opravdu krásně, máš bohatou slovní zásobu a cit pro slovíčka. Ale určitě máš hooooodně ráda sedmikrásky, že? :-)

4 Zasněná* | Web | 27. ledna 2012 v 17:52 | Reagovat

Jde o to, že od té doby co jsem na mnoho věcí změnila názor, tedy po událostech posledních dnů, začínám si uvědomovat spousty věcí...
A i kdyby tu věc odvál vítr, což neodvane nikdy, stránky deníku si ji budou pamatovat navždy. No nic, nechci tím co bych teď mohla říct něco způsobit nebo tak, takže to asi raději utnu. :-)
Doufám že se máš fajn. :-)

P.S. Před týdnem jsem byla v květinářství a koupila si křišťál :-)

5 dreaming-girl | Web | 27. ledna 2012 v 20:07 | Reagovat

A tohle je snad nejlepší článek, co jsem na TT četla. A to myslím upřímně, takové magické bytosti bych zaručeně nelhala... Nádherné a pravdivé...

6 Zasněná* | Web | 27. ledna 2012 v 21:25 | Reagovat

Já do toho už nechci šťourat. Protože mě to pořád všechno děsivě mrzí. Nedovedeš si představit jak moc. Já, nežádám tě o odpuštění nebo tak. Nezasloužím si ho. Když jsem nad tím poslední dny přemýšlela, uvědomila jsem si jak moc velký sobec jsem byla. Ty jsi znala každičký můj problém a co já? Ani nevím, jak to přesně bylo s odchodem z minulého blogu. Vím toho o tobě tak malinko... Nafackovala bych si.
Omlouvám se. Za všechno co jsem natropila a způsobila. Snažila ses mi pomoct na každém kroku a já se chovala jak totální idiot. Hloupá slova... kdybych chtěla dokázala bych to popsat líp... Vždycky před spaním přemýšlím, co bych ti řekla, kdybych tě potkala. Začalo to před týdnem, když jsme se ve škole bavili o Pelhřimově... Přemýšlím jak bych měla správně formulovala slova. Teď tady plácám páté přes deváté, ale přitom vím, že ty to pochopíš. Ty mě totiž vždycky pochopíš...
Strašlivě moc si tě vážím. To jak si při mě stála, jak ses dokázala udržet na nohou když všechno šlo proti tobě... A přesto, nebo právě proto?, jsi taková, jaká jsi... A takovou si tě já budu vždycky pamatovat. I když inkoust vybledne a vzpomínky zahalí čas....

7 Krasivija | Web | 27. ledna 2012 v 23:04 | Reagovat

Moc pěkné. Tvoje psaní má vždy velkou uměleckou hodnotu. A to je to, co by ještě před sto lety člověka vyzdvihlo, ale v dnešní době tím kdekdo pohrdá. A fantezie je nežádoucí.

8 Elisis | Web | 28. ledna 2012 v 14:36 | Reagovat

Líbí se mi tvé převraty, ten nápad, pravdivé a výstižné :-) Naprosto mě okouzlilo to, jak si dokážeš hrát se slovy a ten nápad. Těžko věřit, jestli ještě dneska opravdu někdo takový existuje.

9 Miri | Web | 28. ledna 2012 v 18:40 | Reagovat

Nečekala jsem, že by se na TT dalo napsat něco opravdu zajímavého, ale tohle je dokonalé a bezchybné. Čtu od tebe první povídku a patří ti můj obdiv. Krása :)

10 f-ashio-n | E-mail | Web | 28. ledna 2012 v 20:59 | Reagovat

Ahoj .. vyhlašuji soutěž o nejkrásnější zvíře na tomto vebu  ->http://f-ashio-n.blog.cz/ .. jestli se chceš zapojit tak máš čas do 5.2.2012

11 Lucerna | Web | 28. ledna 2012 v 21:57 | Reagovat

tvoje jedinecne pisanie.. je uzasne zaujmave. Ma vsebe kus uvahy a nuti k premyslaniu aj citatela :-) som login, priznavam sa :-D

12 Monica Otmili | Web | 29. ledna 2012 v 12:49 | Reagovat

Krásné. :) Sociální sítě se nesmí brát tak vážně, aby duše člověka v reálném světě nezemřela.

13 Mniška | Web | 1. února 2012 v 16:28 | Reagovat

Hned první věta mne uchvátila, "...ze světa pomněnkových polibků." To si tak říkám, to začíná moc dobře. Se slečnami ve Tvém příbehu sympatizuji, zachovávají si odstup od internetového zla. Jak jsme sice zjistily, internet vždycky není úplné zlo, pokud hledáš odpověď na svou otázku a hlavně, má-li smysluplný blog ;-) , ale číhá zde mnoho nástrah a mnoho síťovaných pastí, do kterých se mohou lidé chytat. Ano, je mnohem lepší a člověku i více přirozenější, když upřednostní procházky v přírodě, než když sedí před počítačem celé věky a přírodě to ubližuje.
Kdybych nosila klobouky, hluboce bych smekla a ten klobouk poslala do míst, kde Tvá duše přebývá, abys věděla, jakou úctu před Tebou chovám. Tohle bylo grandiózní vyprávění.

14 Amelie | Web | 4. února 2012 v 10:33 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš: " ze světa pomněnkových polibků."...nádhera. V dnešní uspěchané, hektické, povrchní době je tak krásné číst něco takového. Taky nemám FB a netoužím po něm.

15 Eressiel | Web | 12. února 2012 v 15:27 | Reagovat

To je neuvěřitelné! Máš dokonale vypěstěný cit pro slovíčka a fráze. Máš nekonečnou bujnou fantazii a Otevřené oči. Máš vše, co laický spisovatel oplakává a profesionál obdivuje.
Smekám před tebou imaginární klobouček a řkám: "Jseš špica, holka!" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama