Jako mořská hladina

13. února 2012 v 16:57 | (Ta)jemná kakaová |  Magie přírody
Čas utíká, plyne, podkopává nohy, lichotí, mazlí se s minulostí, podporuje ukvapenost, ale stále si ho můžeme ochočit. Stačí si pouze zvyknout, vzít do ruky brk, pastelku, knihu či klíče a nechat se unášet vlnou odpočinku. Nedbejme na zítřek, zapomeňme na včerejší bolesti, právě teď žijeme, dýcháme, chodíme, hledíme, cítíme, vnímáme, nemáme žádný důvod žádat budoucnost o další dary. Momentálně pláčeme, smějeme se, pouštíme vztek do boje, tvoříme PŘÍTOMNOST.

" Prosím, zastav se a koukni na západ Slunce, jak se odráží na vlnkách třísnících se o skály střežící tajemství. Není kam spěchat. Svět počká, nikam neuteče."


Představte si vaše těla splývající s mořskou hradinu. Duhový mořští koníci zamilovaně vítají přicházející lunu, chobotnice vesele tančí, napočest tomu, že ještě nikoho nemusily napomenout žahavou ploutvičkou, drobounké barvevné rybičky si hrají na víly, korály spokojeně usínají hladíce maličké neonky. Probírají si plány na nadcházející den? Ne, dělají všechno ostatní, jenom se netopí v úvahách " Co já v neděli ukuchtím?". Kdepak, oddávají se okamžiku ničím nerušeného večera.

Jsme podobní zvířatům. Nahlédla jsem kukátkem do přírody. Křečči si na podzim střádají zásoby, medvědi se zachumlají, aby zaspali předpovídaný mráz.. Vybočili z původního stylu života, jenže u nich bych to možná svedla na odlišnou inteligenci. Nesvedou se vymanit ze stereotypu. Nenapodobujme prosím, veverky, kuny, ptáky. Kéž užitečně vyžujeme schopnost myslet a vrátíme se zpět, k počátku s lehkými záchvěvy ega nelačnícího po nostalgii.

Jak bychom se cítili
bez strachu z budoucnosti?
Jak bychom se cítili,
kdyby zůstala ležet ve hvězdách?

Krása je teď,
všude a zároveň nikde,
její blýskavé světlo,
prasátka na mé tváři
- štěstí,
minulost považovat za obrovskou smeť
nebylo by z cesty.

Přišla by radost..
.... a otevřela by se brána do srdce


Zdroj obrázku: Náhodný umělec z Deviantartu
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dreaming-girl | Web | 13. února 2012 v 17:13 | Reagovat

Ó... To je tak moc krásné. A pravdivé, má to úvahu, a ty tvá sladká slůvka... Prostě pohlazení na duši...

2 Ebolin | Web | 13. února 2012 v 17:23 | Reagovat

To, být jako mořský koník, bych zkusit chtěla. Ne, mořská víla, která proplouvá mezi davem malých koníčků :)
Umíš ve mě vyvodit pocit... jak to říct ...nějaké touhy a naděje :) Vždycky, když říkáš, ať si něco představíme, představím si to. V tu chvíli většinou nevím, co se děje v tom obyčejném, umírajícím světě, ale přemýšlím o tom, co se děje v mém, nekonečném, vyfantazírovaném prostranství...

Obrázek od amatérské, internetové umělkyně mi trochu rozsvítil nadějné světélko uprostřed zachmuřeného, zimního dne. Děkuji.
Stejně tak tvá jemná slůvka... Netřeba dodávat nic konkrétního, ani já sama nevím, jak popsat pocit, který cítím při jejich čtení...

Na úvod jsi napsala moc hezký odstavec - opět tvá kniha? Jestli v každém slůvku, které do všeho dáváš, není život, tak já jsem naivní, potrhlý blázen... Jsem? :)

3 Mniška | Web | 14. února 2012 v 18:21 | Reagovat

Páni. To byl zase zážitek. Ale víš co, tenhlečlánek je asi opravdu to, co momentálně potřebuji. Osobně nerada přemýšlím nad vzdálenou budoucností, ale někdy mívám strach z budoucnosti blízké, jako třeba ze zkoušek (to momentálně) a někdy mám strach z této budoucnosti, zda to zvládnu...Ale tenhle článek, je asi opravdu to, co potřebuji.
Děkuji ti za odpočinek a načerpání energie ve Tvém kouzelném mořském království. Jsi taková obojživelná víla - suchozemská i mořská :)
Nádherný zážitek!

4 Lucerna | Web | 14. února 2012 v 22:32 | Reagovat

Krasne uvolnujuce :) ano, nerozmyslat chvilu nad buducnostou.. je to ale pekne tazka uloha, aspon pre mna ano :))

5 Le fille Ash | Web | 15. února 2012 v 20:07 | Reagovat

Obdivuji tě. Obdivuji, jak dokáže napsat o tak obyčejné věci, tak překrásně a rozvitě. Mnoho krásných slov a myšlenek se skrývá v tvých textech. A já jen hltám očima a čtu a představuji si tu krásu! Úžasné! Nemám slov...

6 Krasivija | Web | 15. února 2012 v 20:13 | Reagovat

Krásně napsáno.
Máš pravdu. Lidi jsou podobný zvířetům. Ale v to mpřípadě jsou lidi pořádně nebezpečný zvířeta.

7 Petr Hynek | E-mail | Web | 16. února 2012 v 17:19 | Reagovat

Ano, přítomnost je nejdůležitější, nic nemá větší význam, než právě TEĎ. Bohužel většina lidí žije v klamu - ve vzpomínkách nebo těšením se na budoucnost. Tu ale tvoříme v přítomnosti. A pokud chceme něco změnit, kdy jindy to udělat než TEĎ? Jinak  se o tom raději nebavme, protože pouze přítomný okamžik má moc něco změnit v nás. Krásně píšeš. A zahlédl jsem něco o tvé knize, už vyšla? Rád bych si objednal ;-) Mám také rozepsáno..

8 Terless | E-mail | Web | 16. února 2012 v 18:55 | Reagovat

děkuju Ti moc :) to víš, že by mi to nevadilo :D ;) ale pokud bude fotka na to dost velká ;)

9 Ilma | E-mail | Web | 17. února 2012 v 19:24 | Reagovat

Nemám dech na to, abych řekla co u toho čtení cítím. Ten úvod. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama