Malý princ, co slova posypává kakaem 2/2

1. března 2012 v 22:52 | (Ta)jemná kakaová |  Malý princ

Pokorně prosím, přečtěte si nejdříve první část! Děkuji!*




(zůstává zahalená tajemstvím)


Hrneček


Vůně kakaa provoněla celou místnost. Dítě, se široce rozevřenými zorničkami, si mlsně olízlo horní ret. Maminka ho láskyplně pohladila po vláscích a z konvičky mu trochu nápoje bohů nalila do porcelánového hrnečku. Odvázala si zástěru a utíkala do prádelny, kde už se hlasitě ozývala pračka.
Dítě - chlapeček se naposledy olízlo a natáhlo ručičky k hrnečku.
"Co se na mě sápeš?! Dej ty špinavé pracky pryč!" vyhrkl hrneček celý zděšen a jedním ouškem si zakryl očka.
Chlapec, který nebyl z nejkrásnějších, se s lítostí a slzy na krajíčku odtáhl a smutnýma očkama se na hrneček podíval.
"Co na mě tak zíráš? Běž si po svých, obludo!" ohradil se nabručený hrneček a široce se na něj zašklebil.
Chlapcovi se zkroutila ústa a zpoza nich vyštěkl trhavý vzlyk, který byl podbarvený lítostivými tóny.
Hrneček se vylekal a v duchu si nadával, co to provedl.
"Nebreč, kluku, já to tak nemyslel," neobratně tišil chlapce. "Co na mysli, to na jazyku. Tak už neplač."
Chlapec na něj upřel malá těkavá očka a přestal vzlykat. Naposledy popotáhl a pak už se mu po tváří roztekl kouzelný úsměv.
"Máš nějaký jméno, kluku?" Hrneček potěšen z chlapcova úsměvu začal vyzvídat podrobnosti.
Chlapec si ručičkami protřel očička, ale nepromluvil. Přiblížil tvář k hrnečku a pečlivě si prohlížel jeho glazurovaný svetřík.
"Proč si mě tak prohlížíš?" zeptal se zmatený chlapcovým prapodivným chováním.
Chlapec opět nepromluvil, ale nemotorně pohladil hrneček za ouškem. On se radostně zavrtěl - už dlouhá léta ho nikdo tak láskyplně, sic nemotorně, nepodrbal. Chlapec mu začínal být čím dál tím sympatičtější.
Do kuchyně přispěchala maminka a hrneček automaticky zkameněl a umlkl. Sedla si vedle chlapce a opatrně mu objala ramínka.
"Pročpak nepiješ, andílku? Nechutná ti?" zeptala se starostlivě.
Chlapec jen zavrtěl hlavou a ručkama nemotorně popadl hrneček až ho skoro převrhl. Na stole se vytvořila tmavá loužička sladkého nápoje.
Maminka ihned zareagovala a hrneček mu přiložila k ústům, aby se mohl napít. Potom ho položila na stůl vedle malé loužičky a přesunula si chlapce na klín.
"Neudělal sis nic?" Starostlivě ho pohladila po pahýlkách, kde dříve byly prstíky.
Chlapec se na ni láskyplně podíval a na obličeji - který víc než líce malého dítěte, připomínal seschlou tvář starého dědečka - se mu objevil laskavý úsměv.

****
Má ústa se chvějí ve slově: "Kakaové"! Snad již více dodávat nemusím, protože miluji pohádky s dětmi v hlavní roli, hrnečky a starostlivé rodiče!
****




Posvíceno na tvář:

K ukecanym ludom nepatrym... i ked v spolocnosti znamych som zhovorcivejsia. Nepatrym ani ku kazdodenym blogerom :). Povodne som mala v umysle napisat nieco.. nezne, pekne.. Priznam sa, ze po ukonceni diela a nasledne jeho precitani som sa chytila za hlavu a opakovala hruza :-D. Napriek tomu musim priznat, ze postavi a ich chovanie, ako aj styl pisania bol umyselny. Dobre som sa pri tom odreagovala. Jedina neumyselna vec su pravopisne chyby a chybajuca diakritika, ktoru som nerobila z dovodu ze nikdy snou nepisem. Pri mojom tuk, tuk, tuktuk, tuk.. do klavesnice by som to nenapisala do vianoc. Kedze mi poviedka trvala skoro tri hodiny, moja tvrdohlavost ma prinutila aby som ju nemenila.
Ehm, uz iba dodam, ze citanie je na vlastne riziko a povodna pohnutka bola dobra. Len sa to trochu nevydarilo.. Vazne!


Budiž vládne kakao!

Bezal co mu sily stacili. Uz bude skoro tam, najst tajnu chodbu bude sice trochu obtiazne, ale nik ho uz nezastavi.
Prestal vnimat okolie. Vsetko okolo okrem mrakodrapu tyciaceho sa pred nim sa rozplivalo v jednu smuhovatu smuhu. Nevnimal ani ziadne zvuky. Nevedel ci ho jeho prenasledovatelia stratili, dalej sleduju alebo nebodaj dohanaju. Vsetku sustredenost sustredil na svoj dych a dolne koncatiny, ktore v robotskej zotrvacnosti stale posobili ze sa pohyboval v pred z nesmiernu rychlostou.
A zrazu..
Zrazu sa rutil inym smerom.
Z uznanim aj obavami musel priznat, ze rychlejsie ako by tuzil. Dopad bol tvrdy.
- Nenavidim tie kralicie nory! Pri prvej prilezitosti, ked stretnem nejakeho usateho smejda tak mu nakopem jeho maly chvostik !!
Zajac, ktory bol odety v obleku a na hlave mal cilinder rychlo zaliezol za stol dufajuc, ze ho novoprichodzi nezbadal. Toto strapate stvorenie v sportovej suprave od Nite urcite nie je Alenka. Blodate dievcatko z roztomilostou maciatka. Musi sa mu uznat, ze bol bystri.
Nie, nezbadal ho. I ked mal nas cilidrovi usatec na male.
Getlly - tak sa nas fanusik behu a padu do zajacich dier vola si naskor ohmatal vsetky koncatiny aby sa uistil, ze sa mu pri jeho odbocke smerom dolu, nic estratilo. Alebo nebodaj nerohodlo rozdelit na viac casti, ako zvycajne vlastni...
Podla rychle laickeho prieskumu zistil, ze by mal byt v poriatku, v neporusenom stave. Ziadna zlomenina sa nekona, za to z odrenin by mohol urobit velkoobchodny vypredaj.
Pomaly sa zdvihol na nohy. Pomaly pre to, ze si prave nestastne uvedomil, ze lezi na niecom supinatom.
- Snad to nie je..
Jeho najvadsie obavi sa potvrdili. lezal na hromade kabeliek z dracej, aligatorskej a Vogonskej koze! S odporom sa prebojoval na cistu zem, nicim ani nikym neobsadenu. Za stolom ktory sa iponzantne stal kusok od hromady kabeliek, zbadal krasny cilinder. Rezkym krokom obisiel tu smutnu mohylu populitneho priemyslu, naciahol sa cez stol a nasadil si cilinder na hlavu.
Sustredil sa na miestnost. Bola valcoviteho tvaru, bez okien a dvery. Pri lepsom prezreti steny zistil, ze jediny vychod su tri male mysacie diery. Zacala ho postupne chytat klaustrofobia a keby vedel o zajacovi za stolom, tak by sa stal urcite aj obetou ponorkovej choroby.
Pri dierach sice neobiavil ziadne pasti ani omrvinky od syra, ale za to tam lezali dva prutiky.
- Hm ak by boli z vrby, tak by som mohl najst miesto, kde by mohla byt voda. Pri troche stasti a usilovnemu kopani....
Vetu nedokoncil. Tie steny sa zuzuju.. nie sleduju ho. Nesmie im prezradit svoj plan. Takze, ak by sa dostal k vode, ta zaplavi dieru a on vyplava.. ano to by mohlo vist.
Zodvihol prutiky a starostlivo si ich obzeral.
Prvy prutik bol o malinko vadsi ako druhy a bolo na nom napisane velky. Ten nadpis bol napisany asi centrofixou. Bolo tam strasne mizerne svetlo na to aby sa to dalo s urcitostou tvrdit.
Druhy bol ako sme uz zmienili o malinko mensi a bolo tam napisane maly.
- Velky ? Co ma zna.........
Svet sa zatocil a mysacie diery sa zacali zvedsovat a roztahovat, az stoho vznikol jeden velky tunel. Tak v pred pomyslel si Getlly a ostal stat na mieste.
Naposledy sa rozhliadol po miestnosti z neochcejnov predtuchou, ze sa tam uz nikdy nevrati. Nikdy viac..
A teraz sa az vydal v pred. Ked vstupil do tunelu zabuchli sa za nim dvere, ktore tam pred tym neboli, ale teraz uz su. Chodbou sa rozsvietili pochodne.
Pomaly nenapadne dupotal chodbou, co mu sily stacili. Ked nemozes utekat spet, utekaj v pred. To bolo jeho motto.
Chodba ho priviedla k schodom, ktore ho priviedli do saly a konec saly ho predstavil trom dveram. Vela vahania nebolo treba. Vybral si prostredne a skusil klucku. Klucka povolila, dvere zo skripotom otvorili. Po spickach vstupil dnu. Chodba nebola osvetlena pochodnami, ale malymi lucernamy v ktorych z urcitostu tlelo magicke zelenkave elfske svetlo.
Zakradal sa ako duch. Aspon on bol o tom neochvejne presvedeny.
Po par krokoch sa vsak prelaknuto a z nesmiernym pocitom viny zastavil.
- Ajaj, zabudol som viniest smeti !
Po chvili sa vschopil a pokracoval dalej. Presiel par krokoch a teraz uz priskrtenym chlasom predniesol.
- Ajaj, parkovne som zaplatil len na den. Ked mi budu odtahovat auto, tak ho isto poskrabu !!
Od stien sa ako naschval v ozvene odrazalo necele posledne slovo jeho vety. Skrabu, skrabu, skrabu.... Musel si zapchat usi.
Zo stale shorsujucou sa samovravnostou, sebalutostou a mnohymi inymi psychyckimi problemi pokracoval v chodzi, kym neprisiel k dalsiemu uzkemu schodisku posetemu pozostakami mrtvych trpaslikov a kretov.
Ze su tam aj trpaslici zistil jednocho. Nie podla vysky. Ich brada.. ich brada je tak povediac nesmrtelna. Vsetko moze podlahnut skaze, a vsak ich brada je pevna ako dane a nepodliehajuca pazeraku casu ako ludska namyslenost.
Vystupal opatrne hore a schoval sa za prvym stlpom. Rozliehala sa pred nim mohutna sien na ktorej konci kotvila flotila vesmirnych lodi. S uznanim a potesenim zistil, ze su to neni hociake lode, ale lode Letlet. Hemzilo sa to tam ludmi v cudnych handrach, zo svetelnimi mecmi. Vypadalo to tak, ze sa v niecom nepohodli pretoze medzi sebou nahle zacali bojovat.
Pocitil simranie na chrbte.
- Sorry.
Smrt, ktroy sa naklanal cez jeho rameno, aby lepsie videl sa stiahol spet a oprel sa o stlp. Pri Getllovom priblble vyplestenom vyraze este dodal.
- Mna si nevsimaj.
- ?
- Ignoruj ma, ako keby som tu nebol..
- ?
- Do predu hlad clovece, inak ta prastim!
To uz zaucinkovalo. Getlly obratil svoju pozornost spet k lodiam a.. a k bojujucim? Preflaknul to, uz bolo po boji. Na zemi lezalo, len mnozstvo bezvladnych tiel. Opatrne opustil svoj ukryt.
Nez uz vyhral ktokolvek, nebolo po nom ani chyru ani slychu. Nemusel ist daleko aby sa priblizil k prvemu telu. Osoba jednoznacne mrtva, mala na tvari vydeseny vyraz. Bola bleda a na krku mala dva vpychy.
Tak tebe by sa chlape clovek krvy nedorezal.. Pomyslel si a sarkasticky sa ukrnul. Ohol sa, ze zdvihne jeho zbran. Vzdy tuzil mat svetelny mec, ci co to vlastne je. Znova. Znova pocitil to simranie.
Vystrel sa a prudko otocil. Ked zistil, ze jeho odhad bol spravny, nastvane zavrcal.
- Tak hele, chod sa plizit za chrbtom niekomu inemu, inak ma naseres!
- Sorry
- Na to ti kaslem !!
- Sorry.
- To tvoje sorry mi bude tak prd platne, ak tu budes sermovat stou kosou. Mal by si aspon na nej nosit puzdro, ked ju nemas prave v aktivnom stave.
- Dam, pozor.
- Len aby !
Rozhodol sa, ze bude smrta ignorovat. Prekrocil mrtvolu a rozbehol sa k jednej z lodi.
- Ajaj. zabudooo..
Co zabudol sa uz nedozvieme, pretoze ako sa snazil zabrzdit aby mohol zabedakat nad dalsim pruserom jeho bytia vrazil do neho zo zadu.. kto? No kto asi.
Pocitil zimomriavky na chrbte. Pomaly sa otocil.
Dival sa na kostru odetu v habite. Na bytost, ktora je nepodplatitelna, nelutostna a nepredvidatelna. Dival sa do oci smrti. Citil ako mu cele telo zalieva chlad. Dostal tik do oka. Praveho oka..
- No sorry, Tebe je fakt tazke byt v petach! Uz mam toho dost, zabavaj sa tu sam! Aj tak to tu uz mam odpracovane.
Smrt sa po tej vete stratil. Uz ostal uplne sam? Ani smrt ho nechce? To dopadol.. nj nemal byt na neho tak hruby i ked ani smrt sa nespraval priam ukazkovo, ze?
Otocil sa spet k lodiam a skoro vrazil do upira. Upir sa lahko pozna. Cervene oci, spicaky ako mroz a neprimerane mnozstvo gelu na hlave. Upirovo zavrcanie ho prinutilo ustupit o dva kroky. Tymto cinom si do svojho obzorneho pola zasluzil dalsie dve osobi. Elfa a muza zo svetelnym mecom a z pochybnymi umyslami. To sa pozna na prvy pohlad. Ako muz priblizne vyzeral vieme.. a elfa si snad kazdy vie zivo predstavit. Tak dobre teda.. Spicate usi, zelene oblecenie a vyraz ako keby prave tlacil na zachode.
- A kde je kret?
Prisktene zasipal Getlly.
Trojica neohrozenych bojovnikov si vymenila nechapave pohlady. Nakonec sa chopil slova elf.
- Aky kret?
- No predsa kret! Maly skraredy..
- moment, nemyslis ty skreta?
- kret, skret nie je to jedno?
- noo
Zrazu zaznelo tlmene PUK. Ich spolocnost doplnil maly ohyzdny skret. Trojica bojovnikov z evidentne rasistickymi predsutkami sa odiahla od novoprichodzeho.
Getlly si to nevsimal. Plny elanu si zamydlil ruky.
- Vyborne a teraz je posatka uplna.
Nedbajuc co u-robia ostatny sa vybral k uz vyhliadnutej lodi.
Chvilu trvalo kym sa vsetci usadili na svoje miesta. Bolo to dost obtiazne, pretoze skret obsadil riadiacu konzolu na co sa muz, ktoreho elf z upirom prezivali Ludri urazil. Neostalo pre neho totiz miesto na sedenie. Ona to nebola lod pet miestna, ako si najskor Getlly myslel, ale len stvor.
Zo spolocnym usilim vyhodili elfa z lode.
Posadka bola usadena, start dobrodruzstvu!
Lod sa teperila vesmirom, stale v pred. Teperila by sa tak urcite este par stranok, keby nahle ich pritomnost nezavetrila cierrna diera. PUK a zmizli v jej utrobach.
.
Lod sa objavila v mori. Riasi, ryby, chobotnice.. poznate to. Stvorica dobrodruhov obdivovala tu podmorsku nadheru v ktorej sa tak nahle a necakane ocitli. Teda traja z tych styroch urcite. U skreta to bolo dost na hrane tvrdit, kedze slintajuc spriam zhypnotizovanym pohladom sledoval obroskeho zraloka. Zralok kruzil nedaleko okolo jednej malej lodky.
Upira rychlo pohlad na krasu, ktoru moze more ponuknut omrzel. Vyuzil chvile, ked skret oslintava obrazovku a zatiahol za paku. Lod sa s trhnutim vydala k nebesiam. Zastavit sa podarilo skretovi, az vysoko nad zemu a v kabine to vypadalo ako po trojskej bitke. Skade ruka, skade noha. Ak si niekto snich nebol isty preco sa pred jazdou maju zapinat bezpecnostne pasy, teraz uz tu istotu nasiel. Vsetci ju nasli.
- Ty fi fakt hlupak!
Zrukol nastvane skret na upira.
- A ty si maly a skaredy!
Nedal sa upir. Hadka by isto prerastla do roztrzky zapisajucej sa do dejin upirskoskreckych vstahov, ale Getlly to zarazil jasnymym pestnym argumentom obydvom zaintresovanym ucastnikom.
- A bude tu sudrznost! Takymto sposobom nase putovanie nikdy nezavrsime do stastneho konca!!
- Na tom nieco je..
Zanotil vtierajuc Ludri. Ten si nastastie v cas rozmyslel svoju ucast v tejto dejinami zial postradajucej a neuskutocnenej bitke.
Skret suhajuc bradu sa usadil na svoje miesto a znechutou sa spital.
- Kam?
- Do hradu.
O hodinu neskor.
- Kam teraz cucaku?
- Od kial to mam vediet? Nie je to moj hrad a nehovor mi cucak, to je sikana mensiny!
- Tak nevycieraj na mna tie spicaky a nebudem ta volat cucak.
- Nie? Vymyslis si nieco horsie, ze?
- Jo.
- Ako by sa ti pacilo, keby som ta vola Getlla bretla?
- Nie moc.. Prisiel by si o spicaky.
- Heh, este stastie, ze to nemam v umysle, ze?
- Velke stastie.
Pokracovali v tichosti chodbou. Getlly citil, ze je blizko. Jeho zmysly mu neochvejnejne tvrdili jedno - este chvilu, este par krokov a ziskas...
- Pockat!
Zastavil Getlly sa a nik do neho nezvrazil.
- Co?
- Kde su ty dvaja?
Upir zmatene pozeral do praznej chodby. Za nimi nik nebol. Az po niekolkych minutach nepohnuteho nacuvania zapoculi kroky. Objavil sa Ludry. Sam.
Ked ich dobehol pokracovali dalej, bez zbytocnych otazok. Getlly mal sice podozrenie, ze Ludry sa skreta zbavil, ale radsej to nepitval pretoze nechcel vidiet co by nakonec vytiahol.
- Spadol z veze.
Ozval sa ako prvy Ludri
- Ok.
- Ja za to nemozem
- Ok
- Vazne!
- Ok
- Tak dobre! Ja som ho..
Nestihol dokoncit vetu. Slova sa mu zasekli v hrdle, pretoze prave vosli do miestnostii plnej vone.
Bola to velka utulna izba, otapetovana starov tapetou. V rohu sa krcil zacmudeny kozub a uprostred..
..uprostred boli stolicky a stal tam aj stol.
- Budiz vladne Kakao!
Zvolal z dojatim Getlly.
Otocil sa plny hrdosti a stastia k svojim druhom. Ludri mal na tvari prekvapeny a uzasnuty vyraz. Cucak vydeseny.. PUK a upir sa rozpadol v prach.
- Vravel som cucak..
Povzdychol si Getlly a opatrne sa priblizil k stolu. Ked sa presvetcil, ze to nie je len mamenie ale skutocnost, spokojne sa usadil za stolom a pritiahol si dzban z milovanym napojom.
Uvedomil si, ze ho Ludry sleduje. Usmial sa.
- Das si Lu?
- Velmi rad.
Ludry sa usadil vedla neho a Gettly obom nalial do salok kakao.
A pokial nepomreli, stastne popijaju kakao dodnes. Konec.


***
Abych se přiznala, se slovenštinou jsem chvíli mírně zápasila - nemluvím nářečím a na mé vedení si nejspíš ustlalo koťátko. Na pohledu to ovšem nic nemění! Výrazné, neobvyklé, originální obraty zvedající ze žídle pocukrované skořicovou drtí! Povedené!
***

Ebolin
! PŘÁNÍ VYSLYŠENO V HLUBINÁCH !

***
Plavila jsem se loďkou po rozbouřeném moři a křičela: " Prosím, ne!", když hrozila smrt začínající lásky. Podařilo se mi nahlédnout k samému dnu podmořského království, za mořskými panami, kterým se Ebolin beze sporu podobá. Slova byla zdobena měsíčním třpytem a lehkou krásou. Pohlazení andělksým peříčkem!
****


Na nočním nebi září hvězdy.
"Jaká je nejnádhernější?",
ptám se polohlasem Luny,
která se pouze usmívá,
" Jaká tvá část je nejsmělejší,
ta co, se snaží hledat srdcem
poklad,
nebo ta, co miluje dny
i noci,
ta, co upadá do duny
mlhovinové poušti?"

Proto prosím, na kolenou,
vás, drahé čtenáře,
jestli byste s rozhodnutím
nesvedli zázraky?
Stačí slůvko, jméno, přezdívka..
Prosím pěkně,
jaká pohádková pokrývka
vás nejvíce zahřála?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucerna | Web | 1. března 2012 v 23:21 | Reagovat

Ajaj, ono to nebude len slovencinu.. mala som si ja stiahnut to na opravu chyb. Ved len pri Ludri mam raz i potom y :D, alebo aj pismenka. Zabudla som ze mi nedotukava niekedy klavesnica :D. Ja sa snad zahrabem a aspon na mesiac kym sa na to nezabudne budem predstierat neexistenciu :-(.
PS: pocita sa, ze som kakao napisala spravne? :-D

2 Ebolin | Web | 2. března 2012 v 8:02 | Reagovat

Vůbec nevím, koho vybrat.
Všechny hvězdičky mnou zazářily a já nechci být k nikomu nespravedlivá...
Možná, že se mi nejvíc líbila Mniška, kakaová princezna :)
Ale stejně si myslím, že Malý princ objevil Velké princezny :)

3 Spiiiidy | E-mail | Web | 2. března 2012 v 11:58 | Reagovat

Jsem pro Mnišku a její Poselství kakaové Mantulie. Všechny jsou krásné, všechny mi prozářily den, ale tahle asi nejvíc ... :)

4 Mniška | Web | 2. března 2012 v 17:17 | Reagovat

Budeš to mít opravdu moc těžké, to sis na sebe trošku ušila bič. Ale tím ti nechci říct nic špatného, jen musím zdůraznit, že vybrat mezi zvěřejněnými výtvory tu nejprvnější (to tě asi čeká ještě, ne?) bude těžké. Nechci mluvit o své povídce, ačkoli strašně děkuji zde Ebolin a Spiiiidy za jejich povzbuzující slova, která mi vytvořila ruměnec na tváři. Vážně díky, nemyslela jsem si, že by se to mohlo líbit. JSem červená jako ředkvička!  
Původně už jsem se rozepisovala, že ke všem výtvorům něco řeknu zvlášť, ale jednak bych toho řekla moc a druhak tu nechci vypadat, že jsem nějaký hodnotitel, když to právo má naše kakaová víla (Ta)jemná kakaová. Několika slovy to ale můžu shrnout. Plně už chápu, proč bude pro (Ta)jemnou kakaovou tak těžké vybírat (sice píšu komentář sem, ale první část článku a povídku od Ash jsem si taky přečetla). Je to vážně tak rozmanité a tak kouzelné a ani Lucerna by si neměla zoufat ;-) Mně se prostě vážně líbí, jak má každý fantazii nastavenou na trochu jinou vlnu a pod jedním pojmem si všichni představili něco jiného. Fakt, všechny mají něco, něco jiného, co by se na nich dalo vyzvednout a chválit!

5 Spiiiidy | E-mail | Web | 2. března 2012 v 22:46 | Reagovat

[4]: Čtu si to už potřetí a pořád nemám dost, ruměnec na tváři jsem měl taky ... asi proto, že mě potěšilo, že se mezi námi pořád najdou lidi schopní ze sebe dostat takovou krásu, a za to vás všechny obdivuju :)

6 Eressiel | Web | 3. března 2012 v 17:42 | Reagovat

Snad všechny výtvory jsou překrásné! Budeš to mít asi dost těžké vybrat jednu nejtřpytivější hvězdičku - královnu.
Všichni jsem měli příběhy jediná Ebolin to pojala v básnickém duchu. Obdivuji ji.
Mě osobně nejvíce oslovil příběh Ash. Nevím, proč jsem si ho oblíbila, ale jisté je, že se mi zakořenil hluboko v srdci. :)

7 Spiiiidy | E-mail | Web | 3. března 2012 v 22:26 | Reagovat

Já bych je všechny dal do jednoho dílka a to bych vyhlásil vítězem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama